Mala "jihoevropska" tour

Tak s mensim zpozdenim se zase vracim ke svym zapiskum. Tato mala "jihoevropska" tour, jak jsem ji nazval, je pokracovanim mych predeslych cest po nasich "dodavatelich" webovych stranek pro jeden pocitacovy produkt za ucelem vyskoleni v administratorskem prostredi pro tyto stranky. Takze po Skandinavii, cili Stockholmu, Helsinkach, Oslu a Arhusu, nasleduji Pariz, Milano a Lisabon. Z Lisabonu jsem se vracel opet az v sobotu, takze byl nejaky cas z nej trosku neco shlednout.


Pariz

Ale zacnu poporade, takze Pariz. V Parizi uz jsem byl, takze nic noveho pod sluncem. Teda, az na cestu z letiste do centra. Vzhledem k tomu, ze jsem priletel odpoledne a jeste do vecera jsem musel zvladnout ono skoleni v Latinske ctvrti blizko Sorbony, zavrhnul jsem cestu taxikem z letiste a zvolila jsem variantu vlak, se ketrym jsem schopen dojet az k Nottre Dame a pak uz je to jenom kousek pesky. Prostat odpoledne v zacpach kolem a v Parizi v taxiku fakt nechci. A ze jich na informacnich tabulich na letisti Charles de Gaulle je rozsviceno pozehnane. Jenze to bych nesmel byt ja, aby to bylo tak jednoduche. Listek jsem si koupil a tak specham na vlak, ktery podle tabule odjizdi asi za minutu. Ptam se nejakych lidi a ti me posilaji na nastupiste, kde je pristaveny TGV. Ptam se znova, jestli toto jede do Parize a je mi receno, ze ano. Tak nastupuji. Temer v zapeti se rozjizdime "smer Pariz". Jenze se mi neco nezda - tenhle vlak se nejak podezrele stale staci doleva, cili na vychod a Pariz, ktera je od letiste co by kamenem dohodil a zbytek doutikal neni nikde v okoli videt. Takze tusim zradu...

Ptam se pro jistotu mladochu sedicich za mnou, jestli toto jede do Parize a dostava se mi ocekavane odpovedi, ze asi ne, ze to jede do Strasburgu. No hezky... A to jsem spechal :o) Dalsi stanice je pry asi za 10 minut, ale nevi to presne, protoze tato trat je nova, otevrena asi pred 2 tydny. No, z 10 minut je minut asi 30 a zastavujeme az u mesta Reims v Champagne d'Ardenne. Mezitim me zkontrolovali pruvodci s mou jizdenkou za 8 euro do Parize, ale pochopili muj problem a v pohode me nechali jet dal. Aspon ze tak. Ale na cestu zpet si pry jizdenku koupit uz musim. Aspon se projedu TGV :o) I kdyz lehce nervozni, jestli se dostanu do Parize vcas... Zpetne doma na internetu zjistuji, ze tato stanice je asi 150 km od letiste. Ujeli jsme to asi za 30 minut (!), takze prumer je jasny. Prekonal jsem svedsko/norsky rekord v rychlosti vlaku o celych 100 km/h - cca 300 km/h. Je to pry prave tato nejnovejsi trat, kde TGV jezdi 300 km/h, na starsich tratich je to asi 260 km/h. No, ani to zevnitr neprijde. Lehce opocen z toho, kdy pojede nejblizsi vlak zpatky do Parize si kupuji jizdenku za 28 euro zpet a mam kliku jako hrom, protoze jede za 10 minut. Moje cerne myslenky o hodine i vic se nastesti rozplyvaji a ja ziskavam temer jistotu, ze vse stihnu. Nevim ovsem, co meli znamenat ty "rady" na nadrazi na letisti. Bud vsichni Francouzi snedli vtipnou kasi nebo mozna driv ty vlaky opravdu jezdili tim smerem jenom na Pariz, protoze ta trasa na Strasburg je 14 dni stara a tim padem opravdu radili v dobre vire. Nevim...

Cesta zpet trva opet 30 minut, je neuveritelne, jak rychle jsme podjeli bourku, ktera mela puvodne mraky az k obzoru, ale my z ni byli za par minut venku. Na letisti uz prestupuji na spravny vlak primestskeho typu a mirim velmi vlacnym tempem do centra. Nevim, co tento styl jizdy, kdy to strojvudce vlak rozjede tak na padesatku, "vyradi" a necha setrvacnosti vlak jet tak dlouho, dokud se temer nezastavi, nacez opet "zaradi jednicku" a cely cyklus se opakuje, ma znamenat. Vzhledem k tomu, ze jsem nervozni a "lehce" specham, tak po asi 15 cyklech rozjet-vyradit-dojet-rozjet, jsem ze strojvudce dost na jatra :o) Nakonec ale uspesne prijizdime do centra, ja vystupuji u Nottre Dame a jdu ten zbytek pesky. Nakonec se vse v pohode stiha, protoze zenske z dodavatelske firmy jsou dost chytre a duvtipne, takze to veskere veci dosti ulehcuje a zrychluje.

Aby vsak nebylo vsem trablum konec, po prichodu do hotelu kousek od Gare St-Lazare je mi opet receno, jako v Londyne, ze jsem preobjednan do jineho hotelu, protoze meli plno. Tyhle praktiky s overbookingem v hotelich fakt miluju. No nic, druhy hotel je jen asi 10 minut pesky a dokonce jeste bliz k nadrazi, primo nad vchodem do metra/na vlaky, takze rano bude prijemna cesta na vlak. Vecer jdu na prochazku pres Champs Elysees k Seine, podle reky k Louvru, skrz Place Vendome a spostu okolnich ulicek k Opere a zpatky do hotelu. Po ceste jsem si dal veceri na Champs Elysees ve francouzske hamburgrarne Quick a muzu rict, ze velmi spatne. Na "meka" nebo dokonce Burger Kinga to nema ani nahodou. Ale hrdi Francouzi se tvarili celkem spokojene, jako ze jim to chutna :o)


Milano

Rano odjizdim vlakem zpet na letiste Charles de Gaulle, tentokrat s normalnim strojvudcem. Odlitam z noveho terminalu F, takze je tady celkem prijemne a hlavne je si kde sednout. Zazitek ze starsich terminalu, odkud jsem letel s CSA do Prahy byl primo desny. Spina, nikde nikdo, zmatkek, sednout si nebylo kde, no darmo mluvit. Z milanskeho letiste Malpensa je to vlakem do mesta na nadrazi Cadorna asi 40 minut, ale cesta je pohodlna. Na nadrazi me vyzvedava Marco (po telefonicke domluve) z dodavatelske firmy a jedeme taxikem na novou adresu. Asi vedel, proc na me ma cekat - prave se stehuji na novou adresu a ja mel tu adresu puvodni. Novou mi sice taky poslali, ale to uz jsem byl v Parizi bez pristupu na email.

I tady probehlo vse rychle a v pohode, manici byli chytri, takze zadny problem. Metrem se presouvam vecer do hotelu, konecne zadny problem (no, asi by si to v Ritzu nedovolili :o) ). Delam si malou prochazku po Corso Buenos Aires, davam si k veceri pizzu a pak jdu na sraz s Federicem a Marcem a nekam si na chvili sednout a popit a pokecat. Je to od nich sympaticke. Potom jdu jeste do centra, i kdyz uz je tma, ale rad se projdu. Vim, ze toho moc v Milane ke koukani neni, tak mirim rovnou k Domu a Galerii, prochazim k Teatro Alla Scala s moderni dostavbou v pozadi, kde zrovna skoncilo nejake predstaveni a pak ulickama modni ctvrti s butiky Versace, Armani, Dolce & Gabana, Cartier, Luis Vuiton, Valentino, Gucci, Moschino, Bvlgari atd atd zpatky k hotelu. Jeste si ve velke gelaterii u Porta Venezia kupuju o pulnoci velkou zmrzlinu a na kute.

Jo, jeste jedna vec me v Milane zaujala - a to jsou motorkari a skutristi sebevrazi. Jejich styl jizdy "vsude musim byt prvni at to stoji co to stoji" je opravdu neuveritelny. Prijedou na semafor jako posledni, protlaci se mezi auty nebo v protismeru do prvni rady a se zelenou vyrazi jako prvni s maximalnim zrychlenim. Na jakychkoliv krizovatkach nebo zpomaleni provozu vubec nebrzdi, a v padesatce nebo sedesatce mijeji protijedouci i stejnejedouci ci stojici auta bez jakychkoliv skrupuli. Ani nezkousim myslet na to, co by delali, kdyby nejake auto odbocilo, ci otevrelo dvere. To ti motorkari vubec neresi a proste jedou. Respektive se riti vpred... :o)

Lisabon

Tak toto je moje premiera. V Lisabonu jsem jeste nebyl, tak jsem rad, ze mam i neco malo vic jak pul soboty na to, abych ho aspon trosku videl a poznal. Pristavame primo nad mestem za krasneho slunecneho pocasi a pak jedu letistnim autobusem az dolu do centra na namesti Pedra IV. Dodavatele maji sidlo nedaleko, jenom mi zbyva se vysplhat do prudkeho kopce smerem ke hradu. Ale neni to zase takovy problem, i kdyz vlecu kufrik. Jenom se potim jako pr... :o) I zde skoleni probehlo bez sebensich problemu, doufam, ze jim to tak pujde i naostro. Po praci jdu do hotelu a vecer v pul devate mame sraz pred hotelem s Hugem a Paulou, pozvali me na veceri. Opet velmi mila pozornost a pohostinnost. Prochazkou jdeme po pesi zone smerem k rece Tejo a pak kousek podel reky smerem do vnitrozemi, kde jsou nejake bary a restaurace. Je zajimave videt, jak tu zacina zivot az pozdeji vecer. My meli objednany stul na 9 vecer, kdyz jsme tam prisli po pivku ve vedlejsim baru s vyhledem na reku asi v pul desate, porad jsme byli prvni. Potom se ovsem restaurace velmi rychle zaplnila a nakonec zacala vznikat dokonce mala fronta na misto ;o) Jidla jsme si pochutnali habadej (all you can eat), moc dobre, i kdyz pry spis styl Brazilie s platkami hoveziho, obrovskou pecenou bramborou a cesnekovym "dresinkem", nez typicke portugalske. To pry az priste :o) Po veceri jsem sel na hotel a spat. Cestou zpatky ale bylo docela frisno. To v Milane bylo teda rozhodne tepleji. Tady jsem teda chut na zmrzlinu rozhodne nemel.

Druhy den rano jsem hned po snidani vyrazil brzo do mesta, abych neco videl. Zamiril jsem rovnou pesky nahoru na hrad a opet jsem mel kliku jako v Oslu s muzeama. Vsichni turisti si prispavaji, organizuji se a tak nez se dostanou nahoru, je skoro 11. Kdezto ja tam byl uz pred desatou jako par dalsich jedincu a tak mame hrad prazdny bez davu a jenom pro sebe. Ty proudici davy potkavame az cestou pryc ven :o) Hrad je to pekny, vstupne stoji 5 euro, coz mi nepripadne moc ani na ceske pomery, ale Hugo s Paulou se vecer tvarili skoro spis ve smyslu, jako ze je to docela dost, na to, co tam je nebo neni videt... No nevim, expozice tam nejsou zadne, to je pravda, ale cely areal s hradbami, po kterych se da chodit, vezickami, nadhernymi borovicemi a krasnym vyhledem na mesto za to opravdu stoji.

Hned u hradu jsem si malinko prosel blizke uzke ulicky s natazenymi faborky. Nevim, co to ma znamenat, videl jsem to i vcera, kdyz jsem sel do prace, i dneska rano, kdyz jsem se skrabal nahoru ke hradu. Nachazim dalsi vyhlidku nad mestem, koncene i s typickou zlutou tramvaji. A taky jednim pekne voprsklym zebrakem, az jsem ho musel poslat ostre cesky do prdele. A pak dal pokoj. Teda aspon mne, vrhnul se pro zmenu na ostani. Cestou zpatky dolu do mesta prochazim kolem lisabonske katedraly, opet lovim tramvajky a pak uz honem dolu na velkem namesti Praca do Comercio lemovanym peknymi palaci. Slunicko sviti jako o zivot, tady je vsechno okolo svetle zlute az bile, az me z toho zacinaji slzet oci. Tak radsi mirim zase do sparu lisabonskych ulicek. Chci najit i ty jejich typicke "tramvajove vytahy". V mape, co mam, jsou sice popsane, ale zadnou ulici, ktera je u nich napsana nemuzu na te mape najit. Ona je tam znacena asi tak kazda 4., takze se neni co divit... Ulicky to jsou portugalsky malebne, ale zrovna teda nevoni. Nevim teda, kdy a jestli vubec je nekdy aspon proplachnou vodou nebo cekaji jenom na dest, ale obcas je to fakt sila. A v tom vedru ty chcanky maji obzvlast grady. A od psu to, mam pocit, neni, protoze jsem za cely den zadneho nevidel.
Konecne nahodou nachazim tu nejznamejsi tramvaj-vytah Elevador da Gloria, ale bohuzel nepremava, je schovana bod nejakym bednenim, snad kvuli rekonstrukci ulice, co probiha nekde niz. Skoda. Co se da delat. Ty zbyle dve nebo tri nemam sanci se svoji mampou najit a i cas se mi zacina kratit, takze mirim pomalu k hotelu. Po ceste si zvenku jeste prohlizim ruiny kostela po zemetreseni v roce 1755, ktere se udajne pocita mezi nejnicivejsi zemetreseni v historii, zemrelo pri nem 60.000 az 100.000 lidi, pokud se budovy nezritily, tak lehly popelem nebo je zalilo tsunami, no v podstate to zcela znicilo Lisabon. Hned vedle kostela je dalsi znama stavba a to 45 m vysoky vytah Elevador da Santa Justa, tentokrat klasicky, ze ctvrti Baixa, coz je nejnizsi misto Lisabonu a kterou prochazi hlavni pesi zona od namesti Pedra IV. k rece Tejo a namesti Praca do Comercio. Tento vytah vypada, jako kdyby ho postavil pan Gustave Eiffel, dost casto se to pry i rika, ale neni to pravda. Je to podobnost ciste nahodna :o)

No a tim skoncilo me putovani Lisabonem, honem rychle do hotelu, oplachnout se, vzit si veci, na autobus a na letiste. Snad se sem nekdy podivam znovu, protoze neobjevenych mist je jeste spousta.