Cesta do Londyna

Tento tyden jsem byl v Londyne. Sice jenom na 2 dny, ale i tak mi to staci, protoze mam Londyn hrozne rad a vzdycky se tam rad vracim. Ve stredu jsem mel skoleni a ve ctvrtek domluvenou schuzku s jednemi nasemi firemnimi partnery. Akorat, ze tentokrat to neprobihalo tak hladce, jako obvykle. Pekne jsem si planoval, jak se v utery dostanu uz asi pred 6 vecer na hotel a hned vyrazim do mesta. Ale nejakou zradu jsem zacal tusit, uz kdyz jsme pristali na Heathrow. Pred tim jsme ale preleteli cely Londyn, takze jsme videli ze vzduchu Temzi a Millenium Dome, Tower Bridge, London Eye a Parlament s Big Benem a dokonce i novy stadion ve Wembley. Snazil jsem se zahlidnout i shorelou Cutty Sark, ale akorat nad Greenwich jsme to staceli, tak byla nekde pod nama. Po pristani jsme ale cekali asi 15 minut na pojizdecce, nez nas pustili ke gatu, ktery byl asi obsazeny. Nevi, nerekli nam nic. Ale to nebylo vsechno. To nejvetsi rodeo teprve zacalo :o) Protoze dalsich asi 30 minut nas nepustili ven z letadla, protoze nebyli schopni pripojit nastupni tunel k letadlu. Pry kvuli horku se jim to nejak zdeformovalo :o)) To jsem se musel fakt smat, protoze teplo bylo, to jo, ale tak 25 stupnu. Jestli se jim deformuji nastupni tunely v 25 stupnich, to nechci videt, co se bude dit v cervenci a v srpnu. Tak ze pry tedy budou hledat pojizdne schody. No, predstava, ze jestli nejake najdou, tak urcite az na druhem konci letiste, coz u velikosti Heathrow a rychlosti schodu tak 5 km/h znamenalo tak hodinku cekani urcite. Nastesti ale nekde splasili nejakou lavku, kterou polozili pres 10cm (!) uzkou sterbinku! No tou by nikdo nepropadnul, snad ani kdyby chtel. Tam by ani ta noha strcit nebo zvrtnout nesla. Ale bezpecnost cestujicich je holt prvorada u kazde letecke spolecnosti :o) Tak aspon to. A hura na vlak, za 20 minut jsem na Paddington Station a za dalsich 10 na Baker Street a to uz je jenom kousek do hotelu.

Takze na hotel jsem dorazil chvili pred sedmou... A jeste to nebylo vsechno. V hotelu mi rekli, ze tam zadna rezervace neni a ze jsou uplne plni! Pak ji nastesti nasli, jenze plni opravdu byli a ze me pry museli prebukovat do jineho hotelu. A ani to jeste nebylo vsechno, protoze rezervace byla kvuli nedorozumeni jenom na jednu noc a jak jsem vzapeti zjistil, i letenka byla hned druhy den zpatky. Aspon sranda byla, ze kluk na recepci se mi nejak nezdal se svym anglickym prizvukem, tusil jsem v nem Cecha. No a kdyz videl moje jmeno, tak se sam zeptal, jestli jsem z Ceska. Dobra nahoda. Tak jsme trosku pokecali. Potom jsem se presunul do druheho hotelu asi 200 metru zpatky smerem k metru a neco pred pul osmou konecne vyrazil do mesta. Pozdeji vecer, kdyz jsem se vratil, tak jeste neverim vlastnim ocim, kdyz vidim, ze primo u schodu uvnitr hotelu si hraje kocka s mysi...! :o)) Popravde, ty hotely nebyly nic moc, spis byly slabsi. Postele a podlahy rozvrzane, koupelny hodne jete, ale nastesti ciste, no ale na prespani to stacilo. Agentura bohuzel jine nepredrazene v teto oblasti nesehnala a muj oblibeny byl obsazeny.

Druhy den po uspesne zakoncenem skoleni a testu jsem vyrazil nejdriv se podivat na znamou londynskou administrativni budovu "Okurku", ktera byla vicemene za rohem a pak zpatky do prvniho hotelu se poptat na volny pokoj, ktery nastesti nahodou pa zrusenych rezervacich maji. A tento hotylek vypada i malinko lip. A hura zase do mesta. Bylo finale Ligy mistru, tak k nejake hospudce v Soho a zkouknout fotbal. Liverpool bohuzel prohral, ale co se da delat. Tak jsem si aspon dal veceri v pizzerii :o) No a dalsi den po dopolednim meetingu se uz jenom vyresila letenka a na ceste na letiste jsem se jeste zastavil v rychlosti podivat na Little Venice, kousek od nadrazi Paddington Station. Casu bohuzel nebylo moc, takze jsem si ten kanal nestacil moc projit kus dal, ale i tak jsem to konecne videl. No a pak uz jenom na letiste, kontroly vseho mozneho vcetne zouvani bot a zpatky do Kodane. Cesta zpatky uz byla v pohode, vlakem do Malmö a autobusem "domu".